Proč je tak málo zubařů? Skutečné důvody, proč hledat zubní ordinaci v Praze je tak těžké

Malo zubařů je v Praze nejen problém, který řeší pacienti v čekárnách. Je to systémová krize, která se projevuje v týdnech čekání na první návštěvu, v odmítnutí nových pacientů a v tom, že i jednoduché léčby, jako je výplň, se musí plánovat měsíce dopředu. Nejde o dočasný nedostatek. Je to výsledek kombinace faktorů, které se hromadí už desítky let.

Studie ukazují, že na jednoho zubaře připadá přes 2 000 obyvatel

V České republice je podle dat Ministerstva zdravotnictví z roku 2025 přibližně 8 500 zubařů. To zní jako hodně, ale když to rozložíte na obyvatele, vyjde, že na jednoho zubního lékaře připadá 1 350 lidí. V Praze je to ještě hůř - tam je přes 2 000 obyvatel na jednoho zubaře. Ve srovnání s Německem, kde je poměr 1:850, nebo Rakousku, kde je 1:950, je to značný rozdíl. A to ani nebereme v úvahu, že mnoho zubařů pracuje jen částečným úvazkem nebo se blíží penzi.

Na jedné straně je velký počet lidí, kteří potřebují pravidelnou péči. Na druhé straně je stále méně lidí, kteří chtějí stát zubním lékařem. Proč?

Studium je dlouhé, náročné a finančně náročné

Stát se zubním lékařem znamená pět let studia na lékařské fakultě, poté následuje oborové vzdělávání, které trvá dalších čtyři roky. Celkem tedy devět let, než někdo může pracovat samostatně. Během toho času nezískáváš příjem - naopak platíš školné, koupíš vybavení a někdy i přežíváš na stipendia.

Na rozdíl od inženýrů nebo IT specialistů, kteří mohou po ukončení studia začít pracovat s platem 60 000 Kč a více, zubní lékaři začínají s platem kolem 35 000 Kč - a to až po devíti letech studia. A to všechno za náročnou práci, kde se musíš dívat do úst celý den, stát na nohou, pracovat s jemnými nástroji a zároveň udržovat vysokou úroveň koncentrace.

Práce je fyzicky i psychicky vyčerpávající

Zubní lékaři tráví den v pozici, která zatěžuje páteř, krk a ruce. Mnozí trpí chronickými bolestmi. Někteří se stávají pacienty u ortopedů nebo fyzioterapeutů, ještě než dosáhnou 45 let. A to všechno za to, že musí být vždy perfektní. Jedna chyba - a můžeš poškodit zub, nerv nebo dokonce způsobit trvalé poškození.

Přitom pacienti často přicházejí s úzkostí, agresí nebo nevěrou. Někdo se zlobí, že to „nebolelo“ - i když byl použit anestetikum. Někdo chce „jen rychle“ vytrhnout zub, i když je možné ho zachránit. Zubaři nejen léčí zuby - musí být psychologové, komunikátoři a často i rodiče.

Čím více se zubaři učí, tím méně mají času na vlastní praxi

Dnes je nutné neustále se vzdělávat. Nové materiály, digitální technologie, laserová léčba, implantáty, 3D tisk - všechno to vyžaduje čas, peníze a trénink. Mnoho zubařů, kteří si nechají vybavit ordinaci moderními technologiemi, musí investovat 2-3 miliony korun. A to je jen počátek. Následují náklady na personál, nájem, účetnictví, reklamu.

Ve většině případů se zubaři musí stát i podnikateli. A to je pro mnohé lékaře, kteří se vzdělávali pro léčení, ne pro vedení firmy, příliš mnoho. Mnozí z nich zkrátka nechtějí řešit daňové přiznání, nájemné nebo výběr nového asistenta. Proto se někteří rozhodují pracovat jako zaměstnanci v veřejných ordinacích - ale tam je plný pracovní den a příjem je nižší.

Penze a věk zubařů - největší problém je za rohem

Podle statistik z České stomatologické společnosti je více než 40 % zubařů ve věku nad 55 let. To znamená, že během následujících 10 let by mohlo odejít z profesí přes 3 000 zubařů. A kolik jich přijde? V posledních letech se ročně vystudovalo přibližně 180-200 nových zubních lékařů. To je o třetinu méně než v roce 2010. A ani ti noví nevšichni se rozhodnou otevřít vlastní ordinaci. Mnozí si vyberou práci v nemocnici, ve výzkumu nebo v zahraničí.

Ve Velké Británii a Německu se řeší problém stejným způsobem - zavedením dotací pro nové zubaře, kteří otevírají ordinace v méně zabezpečených oblastech. V Česku se o tom mluví, ale nejsou žádné konkrétní kroky. Žádné příspěvky na nájem, žádné úlevy na daň, žádné podpory pro nákup vybavení.

Co dělat, když nemáš zubaře v Praze?

Neznamená to, že jsi ztracený. Existují cesty, jak najít zubní ordinaci i v době, kdy je vše plné.

• Nečekávej na první volný termín - zavolej hned, jak se dozvíš, že potřebuješ návštěvu. Mnoho ordinací má záložní seznamy - a pokud jsi na něm první, můžeš dostat termín dříve.
• Zvaž, zda by ti nevyhovovala ordinace mimo centrum Prahy. V Holešovicích, Zličíně nebo Černém Mostě je často méně lidí a kratší čekání.
• Používej portály jako zubni-ordinace.cz nebo zubni-lékaři.cz, kde můžeš vidět aktuální dostupnost termínů. Některé ordinace umožňují rezervaci přímo online.
• Nezavírej dveře před interními zubními lékaři - ti často pracují v klinických centrech a mají lepší dostupnost.

Pokud potřebuješ naléhavou péči, kontaktuj zubní poradnu na nemocnici - ty mají záchranné termíny pro akutní bolesti. A pokud máš zájem o dlouhodobou péči, nečekávej, až budeš mít bolest. Pravidelné kontroly každých šesti měsíců jsou levnější než léčba zlomeného zubu.

Proč je to důležité - a proč by mělo být větší pozornost

Chybějící zubní lékaři nejsou jen problém jednotlivců. Jsou to systémové důsledky, které vedou k horšímu zdraví obyvatelstva. Lidé, kteří nemohou dostat termín, odloží léčbu. To znamená, že zuby se rozpadají, vznikají infekce, zhoršuje se kvalita života. V některých oblastech se už objevují případy, kdy lidé přicházejí s infekcemi, které se šíří do krku nebo do mozku - protože se neodvážili čekat tři měsíce na zubaře.

Nejde jen o „zubní péči“. Jde o základní lidské právo na zdravotní péči. A když se toto právo nesplňuje, celá společnost to cítí - v nákladech na léčbu, v ztrátě pracovních dní, v kvalitě života.

Co se může změnit?

Neexistuje jednoduché řešení. Ale několik věcí by mohlo pomoci:

• Stát by měl poskytovat dotace na nákup vybavení pro nové zubaře v Praze a dalších velkých městech.
• Zavést systém „zubařského příspěvku“ - například 500 000 Kč na začátek pro každého, kdo otevře ordinaci v oblasti s nedostatkem.
• Zkrátit dobu výuky - například přesunout některé teoretické části do online výuky, aby se ušetřil čas.
• Zvýšit příjem zubních lékařů v systému veřejného zdravotnictví, aby neodcházeli do soukromé praxe nebo jiného oboru.

Než se to změní, musíme všichni začít mluvit o tom. Nejen pacienti, kteří čekají, ale i politici, lékaři a studenti. Protože pokud se nic nezmění, za pět let budeš muset čekat na zubaře i v Praze až na šest měsíců.